Jak jsem nepřevzala obchod …

Dejme si pozor na svá přání, neboť jejich splnění nám může přinést velké problémy! Já osobně jsem si mnoho let přála, aby se objevil někdo, kdo bude chtít se mnou podnikat. Pak se objevil, tedy objevila a … málem jsem udělala obrovskou chybu!

Jestli znám rčení:“ Chcete-li přijít o kamaráda, začněte s ním podnikat“? Jistě, znám! A proč jsem na něj nedbala? Já si to přeci tolik přála!!! Byla jsem přesvědčena, že to bude super! A o co vlastně šlo?

Kdo čtete mé články už delší dobu, víte, jakou cestu mám za sebou. Nebyla lehká – ze dne na den jsem opustila zajímavou a dobře placenou práci, abych … podnikala. Rozhodla jsem se věnovat dětem – stala jsem se instruktorkou jógy. Projekt Jóga do škol s Hippo jógou pomalu „vydupávám ze země“. Je fajn, velmi mě baví a dává smysl. Moje zaměření se pomalu rozšiřuje od dětí v družinách i k dětem sportovcům.

Řekla jsem, že NE a šla jsem na kafe …

V bližším i širším okolí se už o mé práci ví, a tak mě zase tak nepřekvapilo, když mi před několika měsíci přišla od jedné známé sms, zda bych chtěla cvičit GRAVID jógu.

Obratem jsem odpověděla, že určitě NE. Jsem přesvědčena, že když se člověk začne věnovat józe, začne se jeho tělo měnit. Takže začít cvičit jógu v těhotenství je vlastně změna stavu na druhou.

Tu známou, říkejme jí třeba Lenka, jsem však dlouho neviděla a vždy jsem ji považovala za sympatickou paní, tak jsem v této sms viděla znamení, že bychom se mohly potkat. Druhý den jsme šly na kafe. 🙂 Povídání bylo velmi příjemné.

Krom jiného mi vyprávěla, že nyní pracuje pro zajímavou společnost a naskytla se jí příležitost převzít zavedený obchod v centru města. Wow!

Není PŘÍLEŽITOST  jako PŘÍLEŽITOST

Slyšíte to slovo „PŘÍLEŽITOST“?! Jasně, někomu /mě nevyjímaje/ toto slovo zní jako rajská hudba. Super! Sice jsem se svým projektem Jóga do škol měla plné ruce práce, ale taková příležitost se přeci neodmítá! Nebo ano?

Já byla z celé situace naprosto nadšená. Sice mi někde vzadu můj vnitřní hlásek našeptával: „Opravdu to chceš? Chceš mít obchod? Vím, že už jsi ho úspěšně měla, ale kolik času a úsilí Tě to tenkrát stálo! Jsi si jistá, že to zapadá do Tvých plánů, které jsi už započala?!“

Jenže já nedbala, spolehla jsem se na své zkušenosti a doslova se „koupala“ v nadšení, že už na to nebudu sama. Dokonce jsem myšlenku obchodu „našroubovala“ i na svoji jógu. Budu si tvořit jógové skupinky z našich zákaznic. Však to půjde! A rozjela jsem „celou mašinerii“ kolem zařizování převzetí obchodu … a udělala svoji první chybu …

Moje první chyba!

Vlastně už druhou, protože první byla ta, že jsem nenaslouchala obezřetnému varování svého vnitřního hlasu. A jakáže byla ta druhá? Nenaslouchala jsem ani svojí kamarádce Lence.

Tedy, já byla přesvědčena, že naslouchám a zvažuji vše, co mi říká, ovšem zpětně to hodnotím, že jsem se našim rozhovorům měla věnovat více. Více je promýšlet, více se ptát, jaké jsou Lenčiny představy a očekávání.

Popravdě, těch našich společných setkání zase tolik nebylo, jsme obě dvě velmi zaneprázdněné, což byla další věc, která mě měla varovat!

Je 49 % málo?!

Když chystáte převzetí obchodu, do kterého je zapojen společník, tedy společnice, je s tím spojeno hodně faktorů. Jistě, jednotlivé situace se liší. U nás bylo potřeba zajistit např.. změnu společníka v mém s.r.o., včetně úpravy podílu.

Abych vám to přiblížila: mám s.r.o., ve které mám kamarádku Jitku jako společnici. Tuto společnost jsme zakládaly, když jsme se chystaly převzít franšízu obchodu Sklizeno, s.r.o.

Ve společnosti mám 70% podíl, neboť, a na tom si opravdu trvám, vždy musí být pouze jeden člověk, který je ten „hlavní“. Ještě se k tomu vrátím.

Jitka během vyjednávání o franšíze otěhotněla, takže v podstatě vždy vystupovala jako tichý společník. 🙂

Lence jsem nabídla podíl ve výši 49 %, popravdě v jednu chvíli 51 %, a to právě proto, že hlavní musí být vždy jeden a přes to fakt nejde vlak! Vždy musí být jen jedna hlava, je-li jich více, je téměř jistota, že nastane neřešitelný průšvih! Více o této problematice pojednává Příručka začínající podnikatelky I

K mému překvapení se Lence moje nabídka nezdála. PROČ? Je 49 % málo? Ovšem 51 % nechtěla, líbilo by se jí 50%. Nechci zde spekulovat o důvodech, myslím, že jich mohu vymyslet více a ani jeden nebude ten pravý.

Nakonec na nabídku 49 % přistoupila, ale měla jsem pocit, že je jí tato situace velmi nekomfortní. Já však věřila, že ať je za tím cokoli, časem se TO rozptýlí.

Moje další chyba!

S odstupem času hodnotím jako další závažnou chybu, že jsem veškeré vyjednávání s majitelkou firmy i obchodu nechala na Lence.

Proč tomu tak bylo? Lenka byla v té firmě přeci zaměstnaná – viděla se s paní majitelkou tedy dost často, mohly, a také to tak dělaly, vždy vše potřebné spolu probrat. Navíc jsem si říkala, že když mám společnici, nemusím přeci všechno řešit, nebo ano?

Jak tedy vypadala komunikace? Veškeré své poznatky a dotazy jsem posílala Lence e-mailem /nemohla v práci příliš telefonovat/ a ona to pak na místě dle časových dispozic s paní šéfovou vyřizovala.

Lenka řešila sortiment, inventář obchodu, pronájem prostor, já komunikovala s právníkem , s paní účetní, hledala prodavačky a promýšlela marketing.

Takto nám celý proces běžel 3 měsíce a věřím, že všechny zúčastněné strany byly přesvědčeny, že je vše v pořádku, já tedy určitě.

A pak to přišlo!

V podstatě náhodou jsme se v obchodě setkaly i s paní majitelkou, kterou jsem během zmíněných tří měsíců viděla pouze jedenkrát. Byly jsme právě uprostřed debaty, který inventář ne/převezmeme, tudíž ne/hodláme zaplatit, když paní majitelka dala velmi jasně najevo, že takto si to rozhodně nepředstavuje!

Odvolala se na více než 2 měsíce starý e-mail, kde přeci jasně napsala, že hodlá prodat obchod tak, jak je a nebude nic vyjímat, ani z vybavení ani ze zásob! BUM!

Zmíněný e-mail ke mně doputoval následujícího dne jako potvrzení, že říká pravdu. Co však proboha tedy znamenaly ty 3 měsíce vyjednávání?!

Nevím, jak se v tu chvíli cítila Lenka, já však měla pocit, že jsem narazila hlavou do zdi! BUCH! V obchodě totiž byla velká část sortimentu, ke které jsme měly s Lenkou výhrady!

Když jsem si doma celou situaci vyhodnocovala, tak se opět ozval můj varovný hlas: TADY NĚCO NEHRAJE! Opět jsem nedbala a Lenku uklidňovala, že jde o obchod a po/city zde nemají místo! Následující dny mi ukázaly, že mají! 🙂

A další pecka!

Za pár dní se konala ve firmě porada, z jehož výsledku byla Lenka nadšená a já zděšená! Paní majitelka prý změnila názor, můžeme si převzít jen to, co chceme! Ufff.

A v tu chvíli jako kdyby se mi konečně otevřely oči. Proč změnila názor, když byla tak radikální? Kolikrát tedy ještě změní názor? Najednou se mi celá mozaika dala dohromady – poskládala jsem si informace, které jsem od Lenky věděla – soud v zahraničí o stěžejní produkt firmy, paní majitelka je právnička, ale nás nechá platit právníkovi za smlouvy, důvod rychlé změny názoru ?!

Tuto energii? Už nikdy!

Najednou jsem cítila, že s touto paní už opravdu nechci mít nic společného. Prodejem obchodu totiž naše spolupráce měla teprve začít, a to v oblasti marketingu i prodeje – dominantní procento tržeb bylo navázáno na výrobek, který firma paní majitelky vyrábí a prodává.

Najednou jsem z celé situace cítila stejnou negativní energii jako z kauzy kolem bruslení mé dcery. A bylo mi jasné, že toto už nikdy nedovolím!

Stálo mě mnoho sil, abych si vybudovala život tak, jak jej mám. Mé rozhodnutí odejít z dobře placeného zaměstnání právě proto, abych si svůj život mohla řídit podle svého – rozhodovat si, koho v něm ne/chci; stálo moji rodinu i hodně peněz.

Zpátky už nejdu!

A řešení? Po třech měsících příprav a téměř dva měsíce do data převzetí obchodu jej nepřevezmu! 🙁 Nemůžu!

Racionální důvody

Když jsem dospěla k tomuto „citově podepřenému“ poznání, šla jsem si pro radu za mým manželem, což obvykle nedělám! 🙂 Ovšem, chlapský a navíc nezaujatý pohled se přeci hodí!

Manžel se mnou celou situaci trpělivě rozebral – racionálně! A co z toho celého záměru zbylo? V podstatě NIC. Celé to jaksi nedávalo smysl!

Proč přebírat obchod, když chci učit jógu? Jen proto, že bych to zvládla? Upřímně, to není PŘÍLEŽITOST, ale koule na noze!

Proč se uvazovat na jedno místo, když se už druhým rokem věnuji online podnikání, které mi funguje a vyhovuje?

Jen proto, že se konečně našel někdo, kdo se mnou chce podnikat? Ani jsem si nevšimla, že už spolupracovnice mám: moji skvělou účetní, lektorky jógy, marketingovou poradkyni! 🙂

A dobrá rada na závěr?

Popravdě, bylo by jich hodně: naslouchat sama sobě, držet se svého CÍLE, držet se jedné oblasti podnikání /max. dvou zcela souvisejících, každá příležitost opravdu není pro nás/ a VŽDY rozhodovat sám – jak říká Ivo Toman: „Pokud při rozhodování potřebujete více lidí, posaďte se před zrcadlo!“ 😀

Každý dostáváme ve svém životě lekce, jaké potřebujeme: Já z celé situace odešla chudší o 8. 000 Kč /za služby právníka a účetní/ a s poznáním, že jsem dost silná na to, abych podnikala sama, a pokud potřebuji, své spolupracovníky si najmu a samozřejmě dobře zaplatím, ale o tom až jindy! 🙂

PS. Chcete-li začít podnikat, věřte si! Zpracujte si svůj podnikatelský projekt podle naší Příručky začínající podnikatelky I. – není důležitý jen výsledek, ale i celý průběh procesu tvorby a VŽDY dejte na svůj vnitřní hlas!

Hodně sebedůvěry a energie

vám přeje vaše Hana Marie

Hana Marie Stejná
Projektovou manažerkou je snad už od narození. Díky radám ze Světa řízení projektů podporuje v rozletu začínající podnikatelky, asistentky a manažerky. Je zakladatelkou Školy podnikavých žen. Pár slov o zakladatelce Školy podnikavých žen najdete ZDE>> Je autorkou jedinečné Příručky začínající podnikatelky, která všem budoucím podnikatelkám pomáhá připravit jejich podnikatleský sen! Příručku začínající podnikatelky najdete ZDE >> Je autorkou e-booků ZDARMA, které pomáhají začínajícím podnikatelkám, asistentkám a manažerkám na cestě za svým úspěchem. Odkaz na e-booky ZDARMA najdete ZDE>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů