Jak jsem se začala dusit …

Nejsem žádný fanatický ochránce přírody, nemám zkušenost s přivazováním své osoby k vratům jaderné elektrárny. Ráda chodím do lesa, nikdy bych tam neodhodila plechovku, nebo papír, ale to spíše proto, že se ke svému okolí snažím chovat pěkně – je to takový můj způsob života.

Se zájmem sleduji tzv.bezobalové obchody, které se i v Brně rozrůstají jako houby po dešti. Zatím nedosahuji úrovně svých nadšených kamarádek, které tam nakupují. Jsem na sebe pyšná, když si do „normálního obchodu“ přinesu svoji papírovou tašku. Přiznávám, že když ji nemám, tak si někdy tu igelitku koupím a v duchu se obhajuji, že ji pak šupnu místo pytle na odpadky.

Doma důsledně třídím odpad – papír, sklo a plast. Myslím, že jsem v této oblasti „taková normální“. Někde jsem slyšela, že hodně Čechů třídí odpad. Samozřejmě jsem párkrát zahlédla záběry šílených ostrovů, které v oceánech vytvářejí odpadky. Také jsem několikrát zaregistrovala smutný příběh velryb, které „polykají“ mikrotenové sáčky. Hmmm, ale je to od nás tak daleko! Takže jako kdyby to nebylo, nebo ne?!

Je opravdu zajímavé, jak ten lidský mozek funguje!

Minulý týden moje dcera slavila narozeniny, oslava byla poměrně velká a výsledek? Objevilo se u nás doma asi 10 (!) koulí a válečků, prý to teď děsně frčí. Kdo vůbec netuší, nechť zůstane v blažené nevědomosti. 🙂 /Pro bližší identifikaci koule – jde o tzv. LOL Surprise, název válečku jsem nezachytila/.

Když jsem tyto dárky viděla, tak jsem kroutila hlavou, co je to s prominutím zase za blbost, ale dobře – my sbírali céčka. Fajn, když jí to udělá radost, tak proč ne? Při rozbalování jsem lehce pozvedla obočí, neboť se ukázalo, že největší část celého dárku je v podstatě obal. Ufff …

Myslela jsem si, že tím to končí!

Opravdový šok pro mě nastal o pár dní později. Dcera přišla s očima navrch hlavy, že existuje něco hyper super famózního a že to musíme určitě hned koupit. Sice jsem vůbec netušila, o co jde, ale moc se mi do toho nechtělo. Proč pořád něco kupovat?! Za chvíli přeci přijde Ježíšek! Tak žadonila, že jsem nakonec svolila, že by to mohla mít k svátku, ale chtěla jsem, aby mi na youtube ukázala, o co se jedná.

Název zněl jako by to mělo něco společného s mořem. Tak jsem si myslela, že to bude nějaká ryba. NEBYLA! Nebudu vás dlouho napínat, video jsem ani nedokoukala, protože „ta věc“ měla tolik plastových obalů a pytlíků, že jsem se při pohledu na ně začala dusit!

Najednou se mi v mozku všechny ty jen tak mimochodem získané informace spojily – ty velryby, úsilí „bezobalových lidí“ a snad i sirotci v Africe, že jen moje cholerická povaha mi zachránila život, neboť jsem zcela hystericky začala křičet, že to ti výrobci snad už nemyslí vážně! A u toho jsem musela dýchat! 🙂

Co následovalo?

Možná nikoho nepřekvapí, že jsem dceři dala hodinovou přednášku o ochraně Země – od šetření vodou, přes třídění odpadu, až po myšlenku, že co se nerozpadne, to nevyhazujeme. Moje přednáška byla zakončena videem o čištění oceánů a k svátku jsem jí slíbila bonsai! 🙂

A proč vám tento zážitek píši zde?

Hlavním důvodem je apel na všechny podnikatelky a podnikatele, aby při svých podnikatelských projektech nemysleli pouze na krátkodobé zisky, ale i na dopady jejich podnikání ve vztahu k ochraně přírody.

Vím, že se o tom hodně mluví a píše, ale zkusme se na tento problém zamyslet konkrétně v našem podnikání. Co můžeme změnit, aby těch plastů kolem bylo méně? Je možné, že se nás dusí více a přeci nikdo nechce, aby se mu (u)dusili zákazníci! 🙂

S přáním síly a energie

do dalšího podnikání Vaše Hana Marie 🙂