Už jste našly smysl svého (podnikatelského) života?

Jako malá jsme snila o kariéře top manažerky. Sice jsem přesně nevěděla, co to je, ale znělo to tak úžasně! Byla jsem přesvědčena, že já nemůžu být ničím jiným! Pocházím z lékařské rodiny, ale mě biologie nikdy moc nebavila. Všude kolem bylo doktorů dost, tak jsem tenkrát nepovažovala za potřebné rozšířit jejich řady…

Vystudovala jsem ekonomii a management, jak jinak, že? Ještě musím podotknout, že jsem z takové pohodové rodiny, kde se všichni navzájem podporují. Takže přišel šok v podobě prvního zaměstnání, kdy jsem nastoupila na obchodní oddělení, kde byly samé ženy, které se šly po krku! Ufff. Asi si to dovedete představit, jedna druhé záviděla, neustále se hádaly a intrikovaly. 🙁 Po roce jsem vzala nohy na ramena …

Posléze jsem vystřídala různé firmy i pozice, ovšem stále jsem směřovala k tomu vrcholovému managementu. Krátce před mými 30.narozeninami to vypadalo, že jsem dosáhla kýženého úspěchu. Nastoupila jsem do velké firmy na pozici projektové manažerky a stala se i tajemnicí představenstva! Bomba! Generální ředitel byl se mnou spokojen a já měla pocit, že od „ředitelského“ křesla i platu jsem jen krůček!

Ale ouha … „generál“ se mnou byl spokojen, ovšem dával to najevo tak, že mě chválil a vyzýval, ať pomohu tu provoznímu řediteli, tu výrobnímu. Dobře, proč ne? Jenže na těch postech s těmi úžasnými platy byli pořád oni, ne já!

V době, kdy jsem si toto začala uvědomovat, jsem téměř neplánovaně otehotněla. Uvádím témeř, protože jsem sice pořád chtěla budovat tu kariéru, ale také jsem začínala mít pocit, že mi v životě něco chybí, a tak jsme tomu s přítelem nechali volný průběh. Všude v televizi tenkrát běžely reportáže, jak je těžké otěhotnět, nu, někdy není. 🙂

Rodičovská dovolená totálně změnila můj pohled na svět!

Rodičovskou dovolenou jsem si báječně užila a když se chýlila ke konci, začala jsem si uvědomovat, že do takového firemního kolotoče už se mi nechce. Nechci být matka, která své děti vidí ráno ve stresu, když je postrkuje do školky a večery tráví ve firmě, protože tam jsou i ti chlapi! Můž život se jaksi přemotal a já nevěděla, co si počít!

Roky trvající cesta za cílem byla najednou u konce!

Najednou už mi připadlo hloupé hnát se za kariérou. Proč? K čemu to bude, když budu jedno kolečko v obrovském soukolí, které kdykoli vymění? Najednou mě začalo děsit, že budu vyměňovat svůj čas, který bych mohla být s dětmi za dlouhé hodiny na poradách, kdy se budu snažit vyrovnat chlapům, a to ještě s pochybným výsledkem. Jenže, co s tím? Cítila jsem, že se chci věnovat dětem. A z čeho budu žít? To jsem nevěděla…

Začala jsem o všem pochybovat.

Najednou nic kromě času s dětmi nemělo cenu. Já, dříve workoholická kariéristka, chtěla pouze vodit děti do školky a těšit se na odpolední procházky! Na jednu stranu jsem byla šťastná, na stranu druhou úplně mimo. Pořád mi běželo hlavou: co budu dělat, musím přeci z něčeho žít, něco dělat, jako všichni ostatní. S tím jsem souhlasila, ale nevěděla jsem co. Nebyla jsem schopna přinutit se jít do zaměstnání.

Podnikat? Ale v čem?

Jako jedinou možnost jsem vyhodnotila, že musím začít podnikat. Mám na to přeci školy! Vždy jsem si ráda dělala věci po svém. Mám podnikatelské geny, tak to půjde! Jenže v čem? V čem, aby to mělo smysl? Nebyla jsem schopna se vrhnout do něčeho „jen“ kvůli penězům. Přemýšlela jsem, co má v životě smysl. Co má PRO MĚ v životě smysl?

Čemu bych byla ochotná se věnovat na úkor času mých dětí, abych byla přesvědčena, že to má smysl? A navíc … abych to uměla, nebo byla schopna se to celkem rychle naučit! Jasně, že má smysl být kardiochirurg, jenže operaci srdce bych nedala ani ve filmu! 🙁

Jak jsem začala litovat, že jsem se nedržela rodové linie a přeci jen nešla na tu medicínu, jenže teď pozdě bycha!

Osud mi nakonec pomohl!

Vážně už jsem klesala na mysli. Začala jsem si uvědomovat, že jediný smysl pro mě má, když budu někomu pomáhat. To byl bod číso jedna. Jenže v čem? Na to jsem pořád nemohla přijít!

Jednoho dne jsem šla navštívit kamarádku, která má jógové studio. Jen tak, na kafe. Jógu jsem cvičila před pár lety asi dvakrát a příliš mě neuchvátila. Během našeho klábosení se kolem nás mihly instruktorky, které šly na lekci. V duchu jsem si řekla, jak se mají báječně – umějí něco, co mohou předávat dál!

Kamarádka mě pozvala, ať si na její hodinu příjdu druhý den zacvičit. Bylo mi hloupé se vymlouvat, že nemohu, když jsem vlastně měla celý den čas, tak jsem se odhodlala! Po 90 minutách – nějakým nedopatřením jsem byla na lekci pokročilých – jsem byla naprosto nadšená!

Pak už šlo všechno rychle!

Kamarádka mi řekla, že moje tělo funguje báječně a jestli bych u ní nechtěla vést hodiny! Několik dní jsem si myslela, že spadla z višně!

Pak nastaly nepříjemné okolnosti u mé dcery v krasobruslení. Pomalu jsem začala zjišťovat, že cviky, které po dětech celkem silově chtějí v tělocvičně, se lehce a správně dají dělat s pomocí jógových pozic. A bylo to! Celkový obraz zapadl!

A podnikatelský plán byl na světě!

Budu se věnovat lekcím jógy pro děti! Jistě, musím si udělat instruktorský kurz, což zabere čas i peníze, ale cítím, že pomáhat dětem, aby byly pružnější, v kondici a v pohodě má smysl. Je-li to smyslem mého života, to zatím nevím, ale cítím, že nyní to pro mě smysl má!

Tak studuji dějiny jógy, rady, jak vést lekce s dětmi a ano – i tu anatomii! Kdoví, třeba si tu medicínu ještě dodělám!!! 😀

S přáním báječného podnikatelského dne,

Vaše Hana Marie  🙂

PS. Škole podnikavých žen se budu věnovat i nadále! Cítím v tom určitou vyváženost – pomáhat dětem i začínajícím podnikatelkám!