Právo je jako matematika, říká advokátka Eliška

Původně studovala počítače a výpočetní techniku. Svého muže – informatika potkala díky ICQ. Aby se vyhnula profesním konfliktům doma, měli s manželem různé názory na řešení IT problémů, rozhodla se, že bude studovat jiný obor.

K právu se dostala přes obor Mezinárodní vztahy, který si vybrala zcela náhodně. Po půlroce zjistila, že se nudí a přijala sázku kamaráda, že se bez jakékoli přípravy dostane na právnickou fakultu. Dostala! A už u něj zůstala! Líbí se jí hledání souvislostí, logika a hlavně, že může lidem pomáhat.

Chápu, že v právu jste se našla, jak jste se rozhodla pro práci advokátky?

Kromě pozemkového a stavebního práva, které mě nebavilo už ve škole, mi bylo jedno, které oblasti se budu věnovat, a advokacie nabízí asi nejširší možnost uplatnění.

Jako koncipientka jsem se dostala do kanceláře, která se věnovala především insolvenci – konkurzy, reorganizace, oddlužení. Samozřejmě se omezeně dělaly také další běžné obory, i malé věci z oblasti trestního práva. Připravovala jsem se touto praxí na advokátní zkoušky, které zahrnují všechny oblasti práva. Myslela jsem si, že složím zkoušky a začnu pracovat jako advokátka. Ovšem …

Naše plány jsou jedna věc, ale někdy má život své představy …

Neplánovaně jsem otěhotněla a narodil se mi syn, který „zhatil“ všechny plány. Měl několik vývojových vad a první dva roky života jsme strávili společně hodně často v nemocnici nebo u odborných lékařů.
Advokátní zkoušky jsem s pomocí maminky a tchýně složila, když měl syn dva roky, a rozhodla jsem se pro druhé dítě.

S advokátní praxí jsem v té době ani nezačala. Opět jsem otěhotněla. Narodila se nám zdravá dcera. A uběhl další rok a půl. Život se nám trochu ustálil.

Aktuálně tedy vykonáváte advokátní praxi?

Ano, začala jsem, když měla dcera něco málo přes rok. Dnes má 4 roky a je velmi samostatná. Syn už také chodí do školky. Abych se nezbláznila z těch stále se opakujících činností, potřebuji pracovat, dělat, co mě baví. Často pracuji v noci, kdy je největší klid.

Jak se o Vás klienti dozvídají?

To je různé. Například manžel působí na školách jako správce sítě a IT poradce. Vedení škol často potřebuje poradit v právní oblasti, tak jsme si s některými řediteli a zástupci nastavili koncept, který je pro ně finančně únosný. Mají ve mě jistotu, že jim pomohu.

Co obvykle řešíte?

Hlavně pracovní věci s učiteli, občas něco s žáky. Nejvíce potřebují pomoci s
dokumenty kvůli kontrolám a různým inspekcím. V poslední době je aktuální i GDPR.
Procházíme společně směrnice a tvoříme systém na míru. Snažím se školám pomáhat, jak to jen jde.

Ve své praxi se tedy věnujete jen školám?

Ne, když jsem složila advokátské zkoušky, začali se postupně ozývat známí a známí známých. Postupně se to nabaluje. Každý v životě občas něco řeší – práci, majetek, rozvod. Jediné, čemu se nevěnuji, je trestní právo. To mě opravdu neoslovilo a věnovat se mu nechci.
Když jsem měla obhajovat pána obviněného ze znásilnění, tak jsem si uvědomila, že na to opravdu nemám žaludek. Mám však kolegu, kterého trestní právo baví, takže v této oblasti jej mohu doporučit.

Vrátím se k okamžiku, kdy jste byla koncipientka, to jste byla v zaměstnaneckém poměru, ovšem jako advokátka máte živnost. Měla jste z toho kroku obavy?

Jako koncipientka v advokátní kanceláři jsem byla zaměstnanec a ano advokáti jsou na živnost. Jenže to je automatické, nijak jsem nad tím nepřemýšlela. Samozřejmě, právník může být zaměstnanec – např. firemní právníci, na úřadech, na ministerstvech. Já to však nezvažovala. Chtěla jsem zůstat v Brně a v advokacii se uplatnění dalo najít. Ne lehce, ale dalo.

Můžeme trochu zabrousit k Vaší rodině? Jak Vám manžel pomáhá?

Chce, abychom byli šťastní. Pravidelně chodím hrát deskové hry, což je pro mě relaxace. Manžel zajistí děti – udrží je na živu, dá jim nachystané jídlo. Ale na pomoc v domácnosti manžel není. Neuklízí, párkrát zapnul pračku podle návodu, a když dlouho otravuji, tak vynese koš.
Na druhou stranu – podporuje lidi ze svého okolí, aby dělali to, co je udělá šťastnými. Sám dělá v podstatě jen to, co chce, co dělá rád a podporuje i ostatní, aby si to tak nastavili. Abych však nezapomněla – výborně vaří. V létě griluje, a to k nám vždy přijde mnoho známých. Je úžasný člověk.

Jste chytrá a úspěšná žena, ale možná i Vás někdy potkal neúspěch …

Jistě, když mne potká něco, co se mi nelíbí, rychle to hodím za hlavu. Jsem pozitivní člověk. Negativa si nepřipouštím. Vždy se snažím pro úspěch udělat maximum, a když i přesto neuspěji, tak jsem v klidu, spokojená s tím, že jsem udělala vše, co jsem mohla.

Pokud se neúspěch týká soudu, mrzí mě to hlavně za klienty. Pokud bych věděla, že jsem mohla udělat více, tak je to pro mě ponaučení, že se musím příště více snažit. Ale to se mi skoro nestává, snažím se do toho dát vždy všechno. Je-li to ale skončená minulost, nemá smysl se k tomu vracet a trápit se. Tak se vyrovnávám s neúspěchem. Většinou však mívám spíše štěstí.

Jaké máte plány do budoucna?

Bude záležet na tom, jak se synovi povede ve škole. Nechci ho zatím dlouhodoběji svěřovat někomu cizímu. Předpokládám, že budeme každé odpoledne věnovat přípravě do školy. Dopoledne se budu věnovat práci, když bude syn ve škole.

To je můj cíl pro dalších cca 6 až 8 let, než se syn dostane do stavu samostatnosti. Samozřejmě bych se ráda věnovala své práci na plný úvazek, ale rodina je na prvním místě. Určitě se chci dál věnovat školám, školení, pomoci lidem kolem sebe.

Eliška je úžasná osůbka, která chce hlavně pomáhat lidem kolem sebe. Domluvily jsme se spolu, že ve Škole podnikavých žen povede novou rubriku Právní listárna. Budete moci se na nás e-mailem obrátit se svým problémem, Eliška bude na Vaše dotazy 2x za měsíc odpovídat.

Chcete-li se s naší advokátkou Eliškou poradit, napište prosím na náš e-mail: skola_pz@projekty-pro-zeny.cz