Odchod – slabost, nebo síla?

Zůstávat se surovým opilcem, který mlátí svoji ženu i děti, je ve společnosti považováno za výraz slabosti. Za slabost, kterou většina z nás nechápe. PROČ s ním probůh zůstávat? Sbalit svých pět švestek a pryč! Každý má pocit, že v tomto má jasno! Fyzická zranění, která jsou na první pohled viditelná, jsou ta, která se nejlépe zhojí! Co však s těmi nesmírně hlubokými šrámy na duši?!

Kolik z nás si však uvědomuje, že jsou jeho děti v podobné situaci? V situaci, kterou často všichni zúčastnění akceptují a když se někdo rozhodne odejít, je označen za černou ovci, která je slabá, protože to nevydržela? Ptáte se, co mám na mysli??? – Trenéry a trenérky mnoha sportovních klubů, bohužel 🙁

Děti jsou naše největší poklady. Děláme pro ně všichni to nejlepší, co můžeme …

Když byla moje dcera Barunka ještě miminko, domluvili jsme se s manželem, že je potřeba, aby se naučila plavat – aby se nám ten náš poklad neutopil, že? 🙂 Pak lyžovat – máme chatu v horách, jezdit na kole – je to dobré pro celkový vývoj, a bruslit … aby mohla s kamarády ze školy přeci „jít na bruslák“.

Rozhodně NIC závodně, to neuznáváme! Děti tam přetěžují, děti pak nemají žádné dětství, přeci nebudeme pořád lítat na tréninky, ne?

Barunka rostla a postupně se vše v pohodě učila- v létě plavat a jezdit na kole, v zimě lyžovat a … došlo na ty brusle. Začala chodit do kurzu bruslení, kde nám za 2 roky trenérka oznámila, že je šikovná a mohla by jít do přípravky.

Úplně jsem nevěděla, co to je, tak jsem se ptala, co to bude obnášet. Prý, že nebude chodit bruslit 1x za týden, ale 2x za týden. Dcera se vyjádřila, že ji to baví, tak jsem souhlasili. A jelo se dál …

…………..

Pomalu jsme se v celém systému rozkoukávali a začali si všímat hlavní trenérky, která na děti, které závodily, na trénincích ŘVALA. Zpočátku jsem si to neuvědomila, Barča měla svoji hodnou paní trenérku. Pak jsem si říkala, že to tak asi MUSÍ BÝT, jsme na stadionu, tak ASI aby ji děti slyšely.

Svůj OBROVSKÝ OMYL jsem zjistila až po dalším roce, kdy byla Barča vyzvána ke vstupu do závodního týmu. Nechci zde zabíhat do podrobností, že vstoupit je jednoduché, ale vystoupit, nebo dokonce PŘESTOUPIT bývá problém!

Rok v závodním týmu byl utrpením pro celou naši rodinu! 🙁

Dcera se začala paní trenérky bát, postupem času nastávaly situace, kdy v den tréninku byla zamlklá a když jsme se blížily ke stadionu, měla slzy na krajíčku. Nakonec to došlo tak daleko, že odmítla jet na soustředění. A to už bylo jasné, že je KONEC! Jenže, co s tím?

…………..

Já si zpočátku vůbec nedovedla představit, že půjde do jiného klubu. Říkala jsem si: „Jak se takový přestup dělá? Tady mi to logisticky vyhovuje. Kdoví, jak to bude jinde vypadat?! A proč to musím řešit JÁ? Když to jiné děti „zvládnou“, proč to moje NE?!“ Pak jsem si uvědomila, že se za mými myšlenkami skrývá STRACH. Strach z neznámého, z toho, jak se na mě i na dceru ostatní budou dívat!

A v tu chvíli se probudilo mé statečné a bojovné já, které máme asi všichni po svých bojovných předcích a ROZHODLA JSEM SE! Rozhodla jsem se, že v tom to dítě přeci nemůžu nechat! Že přece není správné být někde, kde NÁM není dobře! A že vlastně NENÍ SPRÁVNÉ ani chování trenérky, ani tichá akceptace ostatních rodičů.

A tak dcera přestoupila! V našem městě jsou pouze 2 kluby synchronizovaného bruslení, kterému se věnuje, tak nebylo z čeho vybírat. Barunka bruslení miluje a rozhodla se jít do toho VELKÉHO NEZNÁMA, kde nikoho nezná, ani děti, ani trenéry; kde bude muset brzy vstávat, protože je tam jiný systém a nejsou pouze odpolední tréninky; kde to může být zase stejné. ONA BYLA OCHOTNÁ TO RISKNOUT!

……..

V novém klubu je nyní pár měsíců – a zase je to to moje spokojené a usměvavé děvčátko, které přijelo s radostnou náladou ze soustředění a každý den, kdy vstává kolem 6. hodiny na led, vstává bez pláče a těší se, co se nového naučí. 

A JÁ? Já cítím, že zase mohu volně dýchat, občas si ulehčeně oddechnu, že jsem ji podpořila, i když mi věřte, že lehké to nebylo. Paní trenérka nás vyprovodila řevem, jak jinak! 🙂

………

Na dceru jsem neskonale hrdá a velmi ji obdivuji! Má teprve 9 let, ale už nyní vím, že v životě něco dokáže. Není důležité, zda pojede někdy na olympiádu, nebo bude s dětmi cvičit jógu. Důležité je, že si SAMA vyhodnotila situaci a SAMA učinila rozhodnutí jít do neznáma!

A proč vám náš příběh svěřuji? Protože velmi přeji všem dětem, aby našly sílu svěřit se svým rodičům, když jsou někde nešťastné. A velmi prosím všechny rodiče, aby našli sílu vzepřít se systému a své děti v jejich pocitech podpořit.

Neberme jako slabost, že naše děti, nebo MY někde nechceme být. Neberme jako slabost přiznat si, že takto nám to nevyhovuje, a pokud se pokusíme udělat vše pro změnu a zjistíme, že není v našich silách, tak prostě … ODEJDĚME! Znám případy, kdy se rodičům podařilo trenéra vyměnit, nebo trenér pod nátlakem rodičů své chování změnil. To je SUPER!

My jsme v tom bohužel byli sami 🙁 Nebyli jsme však ani první, ani poslední …

Nechápejte to prosím tak, že si myslím, že všichni trenéři jsou špatní. TO ROZHODNĚ NE! Jsem vděčná za nynější Barunčinu paní trenérku, které je úplné sluníčko a Barunku mnoho věcí už za těch pár měsíců naučila. Ukázalo se, že i více, než za celý rok ta „křičící paní“.

………..

Jsem velmi vděčná i za partu nadšených „sporťáků“, kteří se zábavnou formou věnují ve sportovním kroužku mému synovi. Mimochodem ho naučili fotbal tak, že když se poprvé přišel podívat (podívat proto, že on k žádným „křičícím lidem“ chodit nehodlá 🙂 ) do „klasického“ fotbalového klubu,  tak vstřelil 3 góly a ihned dostal pozvánku do „závodního“ týmu.

Není to tak, že křik a drezůra musejí být, aby byly výsledky, věřte mi! 🙂

Velmi si vážím práce trenérů, kteří se dětem věnují s péčí a láskou, obdivuji, co vše s dětmi dokáží. Sama jsem instruktorkou jógy a nejraději se věnuji dětem, ale o tom až příště! 🙂

Mějte krásný den a … prosím, nezůstávejte tam, kde VÁM  není dobře. Jsou místa, kde vám bude líp, jen tam vykročit …

Mnoho odvahy k vykročení do neznáma vám přeje

vaše

Hana Marie 🙂

 

Hana Marie Stejná
Projektovou manažerkou je snad už od narození. Díky radám ze Světa řízení projektů podporuje v rozletu začínající podnikatelky, asistentky a manažerky. Je zakladatelkou Školy podnikavých žen. Pár slov o zakladatelce Školy podnikavých žen najdete ZDE>> Je autorkou jedinečné Příručky začínající podnikatelky, která všem budoucím podnikatelkám pomáhá připravit jejich podnikatleský sen! Příručku začínající podnikatelky najdete ZDE >> Je autorkou e-booků ZDARMA, které pomáhají začínajícím podnikatelkám, asistentkám a manažerkám na cestě za svým úspěchem. Odkaz na e-booky ZDARMA najdete ZDE>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů