ŠPŽ: S chlapem, nebo bez?

„Chybí Ti tam chlap“, sdělila mi bez obalu Káťa. Jako jak, že mi tam chybí chlap? Totálně jsem nechápala. “ No, v té Tvé Škole podnikavých žen Ti chybí chlap!“, opakovala statečně moje kamarádka a snažila se vyčíst něco z mé zmatené tváře.

Přiznávám, že jsem nad touto větou přemýšlela ještě několik týdnů. Popravdě – nikdy, ale opravdu NIKDY mě nenapadlo, že by tam měl být chlap. PROČ? Je to škola pro ženy! E-booky zdarma tu mám pro ženy, Příručku začínající podnikatelky I. mám pro ženy. Školu jsem založila jako pomoc ženám, chlapi si mezi sebou pomáhají dost. Nebo ne?

Vydala jsem se do krajiny svých pocitů …

Začala jsem přemýšlet nad svým vztahem k mužům. Ne, že by v mém životě nebyli – otec, bratr, manžel, syn – mužů dost, ovšem, jaký mám k nim vlastně vztah? A proč MNĚ chlap ve Škole podnikavých žen nechybí?!

Tatínek …

Můj tatínek byl vždy autorita – uznávaný lékař, který zachránil a stále zachraňuje lidské životy. Vždy mě podporoval, i když ne vždy se mnou souhlasil. 🙂

Brácha …

Starší sourozenec, hodně mi v životě hodně pomohl – připravil mě na maturitu z matematiky, kterou jsem složila na výbornou. Vzal mě s sebou poprvé do Ameriky, kde mě nenechal umřít hlady. 🙂 Vystudoval jakousi elektro fakultu, ani název si nepamatuji. Je velmi inteligentní a úspěšný.

Manžel …

Seriózní, sympatický, starostlivý, spolehlivý, vzdělaný. Vše je schopen zařídit, o děti se od jejich narození staral. Ne vždy jsme v souladu, ale myslím, že se vážně povedl. A uznávám, že to se mnou nemá lehké! Obvykle si prosadím svou. 😀

Syn …

Tak to je můj ťutík, pusinka, čumáček. Šikovný malý fotbalista a jogínek. I když někdy zlobí jako sedm čertů, jsem šťastná, že ho mám!

A co z toho plyne?

Když jsem nad tím tak přemýšlela, mám někde vnitřně pocit, že chlapům není potřeba pomáhat. Chlapi mají přeci pomáhat ženám, postarat se o sebe a o rodinu, ne naopak, nebo ne?

Každopádně musím přiznat, že mužskému světu nerozumím, proto pomáhám s podnikáním ženám. Myslím, že mužům bych ani pomáhat neuměla. Když občas FB nahlásí, že se fanouškem stránky Školy podnikavých žen stal muž, proběhne mi hlavou: no co ten tu bude dělat?! 😀

Netvrdím tím ovšem, že nejsou důležití. Věřím v celkovou rovnováhu a vždy vnímám jako velkou škodu, pokud některé dítě vyrůstá bez otce. Nesoudím a nehodnotím. Věřím ženám, pokud se rozhodly starat o dítě samy, že k tomu měly pádný důvod.

Poděkování

Bez pomoci a tolerance mužů bych nebyla tam, kde jsem. Bez jejich podpory bych nemohla vytvořit Školu podnikavých žen, ani rozvíjet projekt Jóga do škol.

Opravdu jsem se nad svým vztahem k mužům hodně zamyslela, asi často jejich pomoc beru jako samozřejmost, což je může mrzet. Budu na tom muset zapracovat. Mezinárodní den mužů asi není, ale kdy že je ten Den otců? 🙂

PS. Káťo, uvidím. Už jsem napsala článek, ve kterém figurují trenéři – muži 🙂 , tak já se určitě polepším! Ovšem, zda ze Školy podnikavých žen bude někdy Škola podnikavých mužů, to vážně neslibuji. 😀