Proč se tak často vnitřně týráme?

Znáte ten pocit? Dokončíte dílo, kterému jste věnovala hodně času, energie a úsilí a místo pocitu radosti a jistě zasloužené úlevy nastoupí šílený pocit zmaru! Hlavou se vám honí myšlenky: mělo to vůbec smysl? Vždyť jsem se místo toho mohla více věnovat domácnosti, manželovi, dětem!

Představte si situaci, že milujete veganské jídlo. Milujete jej připravovat, milujete jej jíst. Jste šťastná a spokojená ve svém světě a jednoho dne vás napadne, že napíšete veganskou kuchařku. Super! Vrhnete se do toho nápadu naprosto po hlavě. Vaříte, fotíte, píšete. Práce vám jde krásně od ruky, tedy práce na vaší kuchařce. Jinak to vypadá, že se zastavil čas.

O děti se staráte jaksi samospádem, naštěstí už jsou trošku samostatné, ty, které nebyly,  tak začaly. 🙂 Úklid domácnosti silně vázne, tedy kromě kuchyně, kde nyní téměř bydlíte 24 hodin denně. Manžel má sice každý večer teplou večeři, ale už delší dobu naznačuje, že by ocenil řízek.

Umíte správně stanovit CÍL svého podnikání? Připravila jsem pro vás e-book zdarma. Čtěte ZDE.

Vy ale frčíte dál, máte vizi, máte sen. Už svoji kuchařku vidíte hotovou – krásnou – na regálech knihkupectví, v mašličkách. Lidé si ji kupují, čtou, vaří podle vašich receptů a chutná jim. Tato představa vás každodenně plní obrovskou dávkou energie, i když už skoro nespíte.

K nespaní máte 2 důvody:

1. cítíte, že toho máte tolik co říci, napsat, že vás představa vaší kuchařky „rozvibruje“ i ve dvě ráno a vy máte pocit, že v posteli nevydržíte, musíte vstát a jít tvořit,
2. začínají vás pomalu „dobíhat“ resty z vnějšího světa – začínají se ozývat povinnosti a také obavy a výčitky.

A jsme u toho!

Jednoho dne je hotovo. Je dopsána poslední věta, umístěna poslední fotka. Jistě, stále byste mohla svoji kuchařku vylepšovat, ale cítíte, že takto je to dobře. Máte těsně před „vypuštěním“ svého díla do světa a přichází ten šílený pocit, o které je celý tento článek.

Místo, abyste se radovala z úžasného díla, které jste vytvořila, vkrádají se myšlenky:

• bude ta kuchařka vůbec k něčemu?
• co když už jich je tolik, že ji stejně nikdo nekoupí?
• mělo smysl jí věnovat tolik času?
• neměla jsem místo toho raději více uklízet, prát, nebo vychovávat děti?
• neměla jsem se raději věnovat svému manželovi, svému zaměstnání?

Tyto myšlenky jsou jako plevel! Musejí z vaší hlavy pryč!

Lidský mozek je úžasný. Umí nás báječně překvapit. Někdy se samy divíme, kolik si toho pamatujeme, nebo jaké úžasné věci jsme schopny vymyslet. Někdy však pracuje proti nám! I když … to nyní zní, jako by ani nebyl náš, jako by tam byl nějaký vetřelec, který se chová jinak, než my chceme.

Pořád jsme to MY! A je jen na nás, čím necháme naši úžasnou zahrádku s názvem NAŠE MYŠLENÍ zarůst. Záleží jen na nás, jestli s láskou a péčí pěstujeme růže, nebo necháme toto políčko ladem a bují zde plevel a bodláčí, která nás pak takto vnitřně trápí!

Moje rada zní: PIŠTE SI SVÉ MYŠLENKY

Zcela určitě by se na toto téma dala napsat poměrně rozsáhlá publikace. Já to zkrátím: jako projektová manažerka se ráda držím osvědčených rad a doporučení ze světa řízení projektů. I když se vznáším vysoko nad zemí při počátečním tvoření skvělého podnikatelského plánu, postupuji podle léty prověřeného postupu, který mi pomáhá se nepříjemnému pocitu popsanému výše vyhnout.

Škola podnikavých žen nejen pro tyto případy pro vás vytvořila e-book zdarma s názvem 3IMPERATIV – kouzelné slovo pro úspěšné podnikání, díky kterému postupujete ve svém podnikání krok za krokem při stanovení CÍLE podnikání.

Jsem přesvědčena, že jedním z nástrojů, jak se tomuto podivně nepříjemnému pocitu po skončení díla vyhnout, je předcházet mu ještě ve fázi, kdy se vznášíme. Ptáte se JAK? Pište si své myšlenky. Zapisujte si, proč se chcete dané aktivitě věnovat, co je vaším CÍLEM. Až nepříjemný pocit spojený s výčitkami přijde, vraťte se k svým poznámkám, uklidníte se, že je vše v pořádku!

Den každé z nás má 24 hodin. Jistě, vždy záleží na tom, jak s tímto časem naložíme. Ovšem, ať děláme, co děláme, těch hodin více nebude. Chceme-li se věnovat splnění svého podnikatelského snu, nemůžeme v ten stejný okamžik v obchodě nakupovat dětem nové boty, ani rýt zahradu. Tak to prostě je … 🙂

vaše

Hana M. Stejná